Dušičky s Michaelem

Vyrazila jsem si v prvním listopadovém týdnu do kina na film This is it. Tak trochu z úcty k mrtvým, když jsou ty Dušičky, a tak trochu z touhy slyšet geniální staré songy v ´dolby surround´. Co jsem mohla čekat? A co jsem dostala?

Záběr z prvních minut filmu.

Záběr z prvních minut filmu.


Michael Jackson je ikonou a dnes již právoplatnou legendou 80tých a 90tých let. Můžeme spekulovat o kontroverzích v jeho životě, o jeho uklouznutích i životních selháních v kontrastu s jeho věčně skvělými písněmi, klipy a koncerty, ale o mrtvých jen v dobrém. Přesně v tomto duchu se nese vypořádávání se s jeho odkazem a staví na něm i film This is it.

Film je sestřihem materiálu, který byl původně určen pro tvorbu kratšího doplňkového filmu, proto je nefér kritizovat nedokonalosti v různorodosti scén, slabých návazností zajímavých momentů … kostýmní úpravy, nebo nulový děj. Právě, co se děje týče, podařilo se dle mého názoru Kennymu Ortegovi do filmu přecejen nějaký vpašovat. V úvodních titulcích nám název představí prostě a jednoduše - drobným bílým písmem uprostřed černého plátna. Zpočátku vypadá Michael jako staré zaprášené sako právě vytažené ze skříně, právě jako to, co má na sobě. Nicméně s průběhem sledování se i ve Vás probouzí zájem o to, co zpěvák na plátně předvádí, protože chytlavost záběrů se zvyšuje stejně tak, jako se zlepšuje spolupráce a výkony všech aktérů s každou další zkouškou. Vše eskaluje nejzdařilejšími záběry a skupinovou motlitbou.
Na filmu mě zaskočila jedna věc, dala by se nazvat jako absence kreativní upřímnosti. Myslím tím možnost (režiséra, šéfa vokálů, kapely) otevřeně debatovat s umělcem o prvcích představení a společně spět k vyšším a lepším výkonnům. Ptám se sama sebe, jestli jsme jejími svědky jen na plátně, či její režii sestříhali celý snímek. V těch několika organizačních momentech mezi písničkami vidíme způsob, jakým se domlouvá štáb s umělcem. Jejich jednání jako v hedvábných rukavičkách se 100 let starým porcelánem ve mě evokovalo zdání náboženské úcty. Občas na mě film působil jako záznam na zem sestoupení božství a strachu všech, že se rozplyne. Odpustím si komentář k scéně s kolektivní motlitbou, protože v kořeni mé nelibosti jsou především rozdílné kulturní tradice.

Abych tedy závěrem shrnula, jedním z cílů filmu bylo vydělat (úkol splněn), nabídnout zklamaným a smutným fanouškům alespoň pár nových záběrů jako cenu útěchy (úkol splněn) a vzdát čest zesnulému géniovi (úkol splněn). Kdo chce hledat spíš než emotivní hloubku intelektuální obsah, spokojen nebude. Já si však přišla poslechnout oblíbené písničky do nevídaného prostředí a odešla jsem s něčím navíc. Odnesla jsem si zvláštní pocit neklidu, otazníku v hlavě a neukončenosti … protože vše, co jsme na plátně viděli by si zasloužilo zakončení, které ale nikdy nepřijde.

Oficiální plakát

Oficiální plakát

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

Můžete sledovat každou odpověď na tento příspěvek službou RSS 2.0. Můžete napsat odpověď, nebo využít trackback z vašeho vlastního webu.

Napište komentář

XHTML: Můžete použít tyto štítky: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>